Hoverbus

Experimenty s "hover" či "flyght" (vznášejícími) vozidly v bývalé Československé republice nejsou nijak ojedinělé. V organizaci RVHP byli právě českoslovenští odborníci vybráni pro konstrukci vozidel na bázi tohoto netradičního pohonu vynalezeného ve Francii, se kterou jsme tou dobou hodně spolupracovali. Již první prototyp všeobecně známého bezkolého létajícího vozidla byl vyroben v počátkem 70. let na bázi TATRY 603. Vůz by úspěšně testován v běžném provozu a jako reprezentativní vůz byl často spatřován na trase Praha - Karlovy Vary. Časem nezůstalo jen u jednoho kusu. "Hoverengine" se namontoval i do několika sériových vozů předních představitelů státu, byly však konstruovány s balastními koly, aby na sebe zbytečně neupozorňovaly. Vzpomeňte sami, jak některé "603" jakoby létaly! Úspěchy s osobními vozy však konstruktérům nestačily. Chtěli více, než v zemi zrodu nápadu "hoverpohonu".

Pozornost se začala soustředit na hromadnou přepravu osob, která byla klíčovým problémem tehdejšího Československa. Již v době slavnostního otevření Pražského metra r.1974 byl na stole konstrukční plán nového vznášejícího se dopravního prostředku odvozeného z autobusu Karosa ŠD 11. Pro stavbu prototypu byla vybrána utajená dílna v národním podniku Orličan v Chocni, který měl se stavbami a karosářskými úpravami nákladních vozů velké zkušenosti a byl i dost blízko budoucímu mateřskému podniku Karosa Vysoké Mýto, kde se předpokládala výroba sériových kusů.

Prototyp hotového "hoverbusu" ŠV 11, česky nazvaného "levitus" (složenina slov levitace a autobus) se začal zkoušet na Choceňském podnikovém letišti a přilehlých komunikacích. Jenže už s prvním testem přišly nečekané problémy. Stroj měl na rozdíl od vznášejících se osobních vozů velké problémy se stabilitou. Při jeho délce ho nedokázal "hovermotor" dostatečně vyvažovat. "Levitus" tedy nečekaně padal až na opěrné patky, znepříjemňoval řízení a při vyšších rychlostech vyvolával i opravdu nebezpečné situace pro celou posádku vozu. Zkoušely se přemisťovat kapacitátory, řešilo se vyvážení i pracnou změnou těžiště, ale výsledky se nedostavovaly. Projekt byl nakonec předčasně ukončen a ze skeletu vozidla se stala časem zahradní kůlna.

Po roce 1980 však opět svitla naděje. Do národního podniku Orličan přišla poptávka z Generálního ředitelství spojů na rychlý meziměstský přepravník spěšných objemných zásilek. Podnik byl vybrán na základě dlouhodobé úspěšné konstrukce a výroby stěhovacích vozů a přívěsů. V Chocni však byla vzpomínka na nepodařený projekt ještě dost čerstvá a interesovaní lidé byli stále plní nadšení. Pod záminkou přestavby získali z podniku Karosa Vysoké Mýto skelet zcela nového autobusu řady 700. S novými nápady se pustili do díla. Zcela inovátorsky oproti francouzským kolegům a svému prvotnímu neúspěchu přemístili balanční ústrojí do malé strojovny na kapotovanou střechu vozidla. Vozidlo dále vybavili podélnými "hoverboosty" napomáhající stabilitě při letu i nad nerovným povrchem. Pro pohyb vpřed a ulehčení práce hoverpohonu pak přidali do zadní části malé proudové motory.
Tako konstrukce se již zdála úspěšná. V testech se řešily jen dílčí úpravy a zdokonalovala se automatizace řízení. Levitus 2 byl následně poslán na zalétání do Pardubic, již ve firemních barvách s nápisy SPOJE, kde byl využíván pro rychlou noční přepravu zásilek mezi Hradcem Králové, Chrudimí a Pardubicemi. Noční z důvodu, aby zbytečně nebudil pozornost.
Bohužel levitační pohon byl hodně náročný na servis a i spotřeba paliva byla neúměrně vysoká. Stalo se, že vlivem závady musel být stroj párkrát odtažen. Náklady tak převyšovaly zisk, takže "hoverbus" byl po necelých dvou letech provozu definitivně odstaven v garážích Pardubické centrály Spojů.

Po převratu v r.1989 a zpřetrhání veškerých vazeb byl projekt navždy zapomenut. V té době nebyl čas na experimenty. Přišla privatizace a stroj byl za cenu šrotu nabídnut k prodeji aniž by kdokoliv tušil o co se jedná. Naštěstí "Levitus" i s garáží r. 1996 koupil nadšenec vlastnící soukromou stěhovací firmu. Sice se dost divil, co že to koupil, když po letech vytáhli na pomocných podvozcích stroj na denní světlo, ale pak zvítězila podnikatelská mysl a začalo se pracovat na opětovném zprovoznění. Naštěstí projekt nespal tak dlouho, takže se dohledala potřebná dokumentace a navázaly kontakty s některými konstruktéry.

Již v polovině r.1997 se "Levitus 2" znova vydal na cesty po kraji. Díky miniaturizaci dostal i nový mikropočítač pro řízení stabilizačních procesů, takže se tím rapidně zvedla spolehlivost celého stroje. Z nostalgie mu byl ponechán i původní nátěr. Byl využíván hlavně jako stěhovací vůz, vůz pro převoz hudební aparatury a časem také jako hlavní vozidlo pro převoz kulis na zájezdové představení Pardubického divadla.

Tak se dělo až do roku 2012. To bylo naposledy, kdy si ho Pardubické divadlo na převoz kulis objednalo. Dále je jeho osud neznámý. Majitel nepřímo tvrdil, že ho odvezl do šrotu. Ale je tu malá naděje, že někde čeká na své znovuobjevení. Ale to nechejme budoucnu. Třeba principy "hoverpohonu" někdo opět v Česku vzkřísí.....